Některé elektrické vymoženosti jsou určeny jen pro určitou skupinu lidí. Žehličku nebo rádio má jistě v domácnosti téměř každý. Máte elektrickou líheň? Ten, co se dnes zabývá chovem kuřat, se bez ní zpravidla neobejde.
Pokud ovšem nechová slepičky jen pro svou potřebu.
§ Tam stačí šikovná kvočna, která si s jak s vajíčky, tak později s neposednými kuřátky, dokáže poradit.
§ Pokud je opravdu tou kvočnou v pravém slova smyslu, většinou si jí na vesnicích sousedky mezi sebou půjčují, aby jim obstarala novou generaci.
Totéž mohou ovšem udělat i s tou elektrickou líhní.Jsou mezi nimi ale malé rozdíly. Každá má své plus a mínus.
§ Pokud vypnou elektrický proud, slepice se to nijak nedotkne a funguje bez problémů dál.
§ Líheň nemá vrtochy, kvůli kterým si najednou vše rozmyslí a odejde z hnízda.
§ Chytrá slepice (i tam se najdou výjimky) si dokáže poradit i bez lidského zásahu.
§ Líheň nevydává žádné zvuky a nic po ní nikde nezůstává.
Ještě týden slepicí
Pokud se ale rozhodneme odchovat si kuřátka pomocí líhně, musíme se tak trochu jako slepice chovat.
Každá kvočna, i ta sebelepší, potřebuje čas od času něco zobnout.
§ Proto v pravidelných intervalech otevřeme poklop, dojdeme si také něco zobnout a opět přiklopíme.
§ Než ovšem zavřeme, maličko pokropíme vodou. To je simulace urousaných nohou.
Pokud myslíte, že toto zařízení je výdobytkem moderní doby, jste na omylu. Umělou líheň zavedli už ve starém Egyptě. A měli ji opravdu chytře zařízenou. Postavila se budova s dvěma patry. V dolním se umístila vajíčka. Nahoře bylo topeniště na velbloudí trus.
Dokonce i s teploměrem si poradili. Smíchalo se máslo se sádlem a podle tání poznali, kdy už nepřikládat. Úspěšnost odchovu byla až neuvěřitelných sedmdesát procent. Když Evropa chtěla ve dvanáctém století vyzkoušet něco podobného, církev to prohlásila za čarodějnictví.