Svět se mění každou narozenou generací. Zatímco naši rodiče se s internetem a online světem seznamovali společně se svými dětmi, dnešní rodiče už učí poznávat virtuální svět své děti. 20 let zpět jsme přemlouvali své maminky a tatínky, aby nám koupili počítačovou sestavu, která zabrala celý pracovní stůl. Postupem času byli svými potomky přesvědčeni, že internetové připojení je nezbytnost. My pak připojovali modemy, poslouchali typické písklavé zvuky, díky kterým se naše domácnosti spojily s celým světem.
Dneska už nemusíme čekat, až se připojíme do sítě, už si nemusíme kupovat velké počítačové sestavy. Stačí jen chytrý telefon, nebo tablet a jsme na očích komukoliv na Zemi a můžeme online hovořit s kýmkoliv na druhé straně planety.
Čím jednodušší je přidat se k virtuální komunitě, tím více času online člověk tráví.Matky si krátí chvíle při kojení projížděním sociálních sítí. Místo hledaní informací ve studovnách či knihovnách, googlujeme informace na internetu. Místo komunikace se svými partnery, přáteli a rodinnými příslušníky face to face, se společně bavíme přes komunikátory, chaty nebo emaily.
Zabere to méně času, to ano, ale jak se cítíte, když všechen svůj drahocenný čas trávíte před modrou obrazovkou, namísto poznávání reálného života a skutečných příběhů a zážitků, které na vás čekají za dveřmi vašeho domova. Vytrácí se osobní kontakt, doteky, objetí. Dochází k rozporům mezi lidmi, neb psaná slova druhý často pochopí jinak než jsou myšlena.
Samota, bláznovství, ztráta soukromí. Virtuální svět je jen zlomek toho, co člověk prožije venku, v přírodě, s opravdovými lidmi z masa a kostí. A tohle mnoho rodičů ukazuje svým dětem už v nejútlejším věku. A pak život utíká mezi prsty, děti hloupnou, neumí se chovat s respektem a úctou k starším a nemají ani páru o přírodě, zvířatech, stromech, loukách.
Internet v mnoha případech čas ušetří, ale neubráním se pocitu, že vysedáváním u počítače, či jiného zařízení nám nepřinese vzpomínky, které bychom si pak ve stáří mohli připomínat.