Kdo by to byl řekl, že se kapitalistická společnost sama sobě začne vzdalovat a sami jeho účastníci budou tíhnout čím dál více co nejdále od ní. Například sdílená ekonomika, jak se ostatně označují veškeré ty platformy a internetové stránky, jež pomaličku drtí klasické společnosti a firmy, je jednou z nejnovějších výdobytků digitální éry. Není to ani tak překvapení, neboť lidé se tak nějak podvědomě cítí pod neustálým tlakem korporací a jejich reakcí na to je čím dál větší odloučení od takového korporátního života začátku 21. století. Není to překvapivé, korporace mají stále větší moc a lidé zkrátka hledají cestu jak pryč. Samozřejmě, takový velký vzorek nelze vztáhnout na stávku taxikářů někde uprostřed Evropy. Je to ale zajímavý fenomén, přes který se můžeme dívat na pomalu se měnící společnost.
Je to budoucnost?
Kromě stále většího tlaku například v potravinářském průmyslu na vyšší kvalitu a ekologické hospodářství, tu máme také i průkopníky v soukromém sektoru, kteří si řekli, že zkrátka nebudou čekat na stát. Jsou to právě tyto nové korporace, které právě, alespoň ne očividně, honbu za ziskem schovávají za dobročinným účelem. Tomu nasvědčuje například nejnovější projekt SpaceX od podnikatele a vizionáře Elona Muska, jehož raketa nedávno úspěšně odstartovala do vesmíru a vynesla tam symbolicky automobil. Musk tak nechtě předznamenal novou éru, kdy i takový, dříve ryze státní, okruh, jako je právě objevování vesmíru, přesouvá do soukromého sektoru. A lidé na to slyší a chtějí tento pokrok, který dlouho stagnoval. Na jednu stranu se bráníme velkým korporacím a zarytým společnostem, na druhou stranu podporujeme nadárodní a gigantické společnosti, které svou mezinárodností spojují lidi dohromady.
Čeho se můžeme dočkat
Svět se určitě pomalu mění a kdo ví, co nám přinese například rok 2025, který často zaznívá v různých prorockých textech o budoucnosti. Každopádně sdílená ekonomika a samotný princip lidi lidem jen tak lehce nevymizí a je jen otázka, jak se s tím společnost jako celek popasuje.